ČETNICKÁ STANICE

Státní ozbrojené bezpečnostní sbory mají ve Velkých Pavlovicích svou dlouholetou tradici. Na jižní Moravě vlastnili rozlehlé panství Lichtenštejnové. Velké Pavlovice (v německých pramenech Pawlowitz ) s širokým okolím ale patřily k rozsáhlému císařskému velkostatku, jehož držitelem byl přímo vládnoucí habsburský rod. Jen na okraj - statek měl celkovou rozlohu 11.564,28 hektarů půdy, z toho 6.430 hektarů kvalitní ornice. Na veřejný pořádek a respektování zákonů dohlíželi placení obecní zřízenci. Zvolený způsob ochrany místního obyvatelstva a jeho majetku koncem 19. století již nedokázal plnit náročné úkoly bezpečnostního charakteru. Odpovědnost za dodržování klidu, pořádku a zákonnosti proto převzal státní vojensky organizovaný bezpečnostní sbor. S účinností od 1. prosince 1894 byla v obci Velké Pavlovice zřízena samostatná četnická stanice. Sloužili zde celkem tři četníci patřící pod velení 3. četnického pluku pro Moravu a Slezsko - celý oficiální název tohoto útvaru, používaný na úředních písemnostech, zněl Gendarmerie Regiment Nr. 3 für Mähren und Schlesien. 

Do roku 1911 měli velkopavlovičtí četníci na starosti kromě Velkých Pavlovic také osm okolních obcí: Němčičky, Bořetice, Kobylí, Vrbici, Nové Mlýny, Přítluky, Rakvice a Zaječí (tedy prakticky teritorium současného obvodního oddělení). Po zřízení samostatných četnických stanic v Bořeticích a Zaječí část původně spravovaných obcí přešla pod nové útvary, naopak četníci z Velkých Pavlovic rozšířili svůj služební obvod o Horní Bojanovice a Starovičky.

Četnictvo (Gendarmerie), působící v Rakousko-Uhersku jako státní ozbrojený bezpečnostní sbor, bylo v Předlitavsku ("rakouská" část habsburské monarchie) organizováno v rámci armádních teritoriálních sborů. Prakticky celá jižní Morava až do zániku mocnářství na konci první světové války spadala pod II. (vídeňský) armádní sbor. Nelze se tedy divit, že místní jihomoravské obyvatelstvo mělo mnohem vřelejší vztah k Vídni než k Praze. 

V souvislosti s vypuknutím a dlouhodobým trváním první světové války dostali četníci také nové úkoly - především boj proti "černému trhu". Za války vzrostly ceny potravin průměrně o tři sta procent a přirozeně se našli podnikavci, kteří parazitovali na všeobecném nedostatku základních potravin, zvlášť ve větších městech. Četníci prováděli na tyto překupníky pravidelné zátahy - nejvíce kolem železničního nádraží v Zaječí. Sem, k hlavní dopravní tepně ve směru Brno - Břeclav, se logicky stahovalo největší množství překupníků. Od začátku roku 1918 přibyla také další nepříjemná povinnost - velké zátahy na "zelené kádry" (vojenské zběhy), jejichž počet stále narůstal úměrně rozkladu pravidelné rakousko-uherské armády. Většina zátahů na vojenské zběhy ale nebyla úspěšná. Jednalo se vesměs o místní muže utíkající z fronty, které zdejší obyvatelstvo pochopitelně skrývalo a zpravidla včas varovalo před každým hrozícím nebezpečím. Ani samotní četníci před blížícím se koncem války neměli k podobným aktivitám moc chuti a tak k obdobným úkolům přistupovali poměrně velmi "vlažně", ke značné nelibosti  nadřízených míst.

Rozpad rakouského mocnářství na podzim roku 1918 a následný vznik Republiky československé se u nás obešel bez vážnějších incidentů. To ovšem neplatilo pro zbytek neklidné jihomoravské hranice, kde vznikla německá separatistická provincie Deutschsüdmähren, hlásící se k "německému Rakousku", ustavenému obdobně jako Československo na troskách habsburské říše. K udržení pořádku na separatistických územích byli mobilizováni hlavně někdejší rakousko-uherští četníci a čeští vojáci vracející se postupně do svých domovů z front světové války. Podle armádního vzoru četnictvo převzalo systém organizace, výcviku a výzbroje, obdobným způsobem jako policie mělo stanoveny služební úkoly, dislokaci a podřízenost. Vedle trvalých úkolů vnitřní bezpečnosti plnili četníci v době ohrožení státu také povinnosti související s obranou republiky proti vnějšímu nepříteli. Četnictvo ve své podřízenosti spadalo pod 13. oddělení III. odboru Ministerstva vnitra (policie naopak patřila pod 5. oddělení téhož odboru). Hierarchie četnického velení vypadala následovně: Ministerstvo vnitra -- Generální velitelství četnictva v Praze -- příslušná zemská velitelství četnictva -- okresní četnická velitelství -- četnické stanice. Četnické stanice představovaly nejnižší samostatné organizační články. Stanice ve Velkých Pavlovicích podléhala přirozeně Zemskému velitelství četnictva č. 2 v Brně (vnějším označením příslušnosti četníka k zemskému velitelství byla nášivka s číslem 2 přišitá na levý rukáv stejnokroje). Každé stanici zpravidla velel vrchní strážmistr, jeho podřízenými byli četníci v hodnostech strážmistr, štábní strážmistr a praporčík.

Život na četnické stanici ve Velkých Pavlovicích plynul poměrně poklidným tempem typickým pro venkovské oblasti republiky. To se ale radikálně změnilo v polovině třicátých let 20. století, kdy pod záštitou nacistického režimu začala rozvíjet své aktivity nacionálně orientovaná německá menšina žijící za území Československa. Parlamentní volby v roce 1935 znamenaly jednoznačné vítězství Sudetendeutsche Partei (SdP). V "našich" obcích se nacistická ideologie nejvíce ujala v Zaječí a Přítlukách, kde bydleli téměř výhradně sudetští Němci. Zbytek československého obyvatelstva, který nepodlehl vábení nacionálního socialismu, přijímal v rámci svých možností nejrůznější opatření: velkopavlovičtí četníci a zástupci místní správy pod patronací břeclavské vojenské posádky například prováděli instruktáže branných cvičení pro civilní obyvatelstvo. Ve Velkých Pavlovicích tvořily páteř těchto branných kurzů a cvičení tělovýchovné jednoty Sokol a Orel. Slovem "branný" ale nelze rozumět klasický výcvik pro boj - v popisovaných případech se jednalo o vytváření malých protipožárních družstev, zřizování pozorovatelen hlídek protivzdušné obrany, výuku základů poskytování první pomoci, používání plynových masek a podobně.

Po "anšlusu" Rakouska v březnu roku 1938 mohutně zesílila nenávistná protičeskoslovenská propaganda. V Zaječí byla na 1. května svolána velká demonstrace SdP a účastnilo se jí přes sedm set henleinovců ze Zaječí, Přítluk, Nových Mlýnů i Břeclavi. Záměr shromáždění byl jednoznačný - přehlídka a demonstrace sebevědomé nacistické síly. Podobné srazy proběhly také v Mikulově (10.000 účastníků), Hustopečích (1.300) a Vlasaticích (3.000). Německá pronacistická menšina v Československu se všemi možnými způsoby snažila posilovat své pozice. Jednou z plošně realizovaných protistátních aktivit bylo zakládání nejrůznějších "strážních jednotek", jak dosvědčuje například hlášení velitele četnické stanice v Rakvicích:

Oznamuji, že dne 2. června 1938 konala strana [SdP] v Přítlukách v hostinci Rudolfa Kotzendorfera o 20.00 hod schůzi lidu - dosud neznámo jakého druhu - patrně však schůzi důvěrnou, na níž byli pozváni členové strany ve stáří od 20 do 40 let.

Podle důvěrné informace bylo na programu jednání o povinnosti ordnerů opatřiti si v nejkratší době předepsané jednotné uniformy, t. j. bílé košile s černými kravatami, černé jezdecké kalhoty a černé jezdecké boty.

Dále byla na programu otázka utvoření nejnovější složky strany SdP, tzn. "Freiwillige Schutzdienst" ve zkratce "FS". Tato složka má svou organizací a svými úkoly odpovídati říšskoněmeckým nacionálně socialistickým oddílům SA. Prozatím nám schází bližší informace o početní síle organizovaného oddílu FS i o osobách, které mají být do něho zařazeny. .. Za velitele byl ustanoven Jan Ludwig z Přítluk čp. 49. Výcvik členů tohoto oddílu má se konati v tělocvičně Turnvereinu, umístěném v přízemí místní obecné školy.

Záležitost jest zde dále sledována a případné další poznatky budou tamnímu úřadu dodatečně oznámeny.

K obětem těchto časů patřil také velkopavlovický rodák, četnický strážmistr František Procházka, sloužící na stanici v obci Cífer u slovenské Trnavy. V důsledku zhoršení bezpečnostní situace v pohraničí byl v srpnu 1938 převelen na četnickou stanici v Königswalde (dnešní Jiříkov) na Šluknovsku. Po ozbrojeném ordnerském přepadu četnické stanice 21. září 1938 byl odzbrojen, zajat a spolu s mnoha dalšími československými občany - vesměs četníky, policisty, příslušníky Finanční stráže a českými zaměstnanci státních úřadů - za neustálého týrání fanatickým davem henleinovců odvlečen do Německa a následně vězněn nacisty v Budyšíně a Magdeburku.

V době nejvyššího ohrožení vyhlásilo Československo 23. září 1938 mobilizaci a připravovalo se na vypuknutí válečného konfliktu s nacistickým Německem. Dočasné vítězství v podobě rozprášení henleinovských bojůvek terorizujících československé pohraničí přijalo pronacistické německé obyvatelstvo Československa s výhružným heslem: "Es kommt der Tag !" Všeobecné odhodlání k obraně republiky zničila Mnichovská dohoda spojená se zradou spojeneckých západních mocností - a nacisty tolik očekávaný den skutečně přišel. V sobotu 1. října 1938 začal Wehrmacht obsazovat československé pohraničí. Jihomoravské pohraniční oblasti byly k záboru určeny dodatečně jako tak zvané "páté pásmo", s termínem obsazení od 8. října 1938. Z regionu Hustopečska byly zabrány obce Hustopeče, Kurdějov, Nové Mlýny, Popice, Přítluky, Starovice, Strachotín a Zaječí. Zde žilo 8.193 Němců a 2.210 Čechů.

Obsazení československého pohraničí na jižní Moravě provedla 29. motorizovaná divize generála Lüdkeho postupující na operační linii Břeclav - Hustopeče. Zabrané obce byly přičleněny k mikulovskému okresu, který se sám stal součástí Gau Niederdonau. Velké Pavlovice se rázem změnily v pohraniční obec. Nacisté na obsazeném území prováděli cílený teror a uprchlická vlna českých rodin z jihomoravského pohraničí přirozeně zasáhla i Velké Pavlovice. Místní lidé pořádali finanční a potravinové sbírky pro své utíkající spoluobčany. Provizorní ubytování a další nezbytné záležitosti zařizovali právě četníci z velkopavlovické stanice.

Mnichovská dohoda zahájila proces faktické likvidace samostatného československého státu. Tak zvaná "druhá republika" přestala existovat v březnu 1939. Četnická stanice ve Velkých Pavlovicích přijala nad ránem 15. března 1939 pilnou depeši z velitelství v Brně. Jejím obsahem byl přísný rozkaz nijak neodporovat německé branné moci, která provede obsazení území celé republiky. Depeše obsahovala také pokyny k vydání zbraní německým vojákům. Za několik málo okamžiků německé jednotky postupující od jihu obsadily Velké Pavlovice jako vůbec jednu z prvních obcí. Četníci poslechli přímý rozkaz a nekladli marný odpor. Velké Pavlovice se staly Gross Paulowitz.

Ve Velkých Pavlovicích od jara roku 1939 působila buňka rozsáhlé odbojové organizace Obrana národa. Velmi brzy se o ni začal zajímat referát II BM/So (pro potírání pravicového hnutí odporu) brněnské řídící úřadovny Gestapa. Po hromadném zatýkání v letech 1941 a 1942 byla buňka rozbita a odhalení členové odboje skončili hned na popravištích nebo alespoň v koncentračních táborech. Protektorátní četníci z místní stanice neměli na úspěchu Gestapa žádný podíl.

Mezi četníky a policisty, navzdory pozdějšímu účelově motivovanému očerňování, se nacházelo mnoho obětavých pomocníků odboje. Jedním z nich byl i velkopavlovický rodák a velitel četnické stanice v Uherském Hradišti - vrchní strážmistr Josef Grůza (* 18. 4. 1908). Jako aktivní člen Obrany národa obstarával s několika podřízenými četníky zbraně pro odbojové hnutí. Po odhalení části ilegální organizace byl 10. března 1941 zatčen a vyslýchán. Ani po brutálním týrání příslušníky Gestapa ale neprozradil své pomocníky a skončil v koncentračním táboře Mauthausen, kde byl popraven (+ 15. 6. 1942).

V dubnu roku 1945 se přiblížila válečná fronta. Ani jižní Morava nebyla ušetřena krutých bojů. Z východu od Bratislavy postupovala vojska 2. ukrajinského frontu Rudé armády. Němci se neúspěšně pokoušeli zastavit nepřítele na přechodech přes řeku Moravu. Do boje kromě mnoha dalších jednotek vrhli také 13. tankovou divizi, 8. tankovou divizi, 21. policejní pluk SS a 10. záložní výcvikový prapor SS. Po těžkých bojích ustupovali od Břeclavi k jihozápadu do Rakouska a také na severozápad k Brnu, kde se německé armády soustřeďovaly k mohutnému odporu. Sovětský nápor byl na čas zastaven před Velkými Bílovicemi, kde se bránily útvary elitní německé tankové skupiny "schwer Panzerabteilung FELDHERRNHALLE" (sPzAbt. FHH), ustupující z Maďarska přes Slovensko a jižní Moravu do Rakouska. Většina německých jednotek se stahovala přes Velké Pavlovice směrem na Hustopeče a dál k Brnu. Sovětské bitevní letectvo zatím napadlo a úplně zničilo celý německý zásobovací trén umístěný ve Velkých Pavlovicích. Organizovaný německý ústup se postupně změnil na chaotický útěk. Obec byla osvobozena 15. dubna 1945 ruskými kozáky 1. jezdecko-mechanizované skupiny Rudé armády. I ve Velkých Pavlovicích došlo k pouličnímu boji, který si vyžádal padlé na obou stranách. Sovětští vojáci a důstojníci byli pohřbeni u místního kostela Nanebevzetí Panny Marie a později převezeni na společný hřbitov do Hustopečí u Brna. Padlým Němcům byly vykopány hroby na místech, kde zahynuli. Za pár týdnů skončila válka a byla obnovena samostatná Československá republika.

Většina německého obyvatelstva byla z jižní Moravy evakuována před postupující Rudou armádou již začátkem roku 1945 a společně s ustupujícím Wehrmachtem se stahovala na jih a západ do Rakouska a Bavorska. Při ústupu Němci důsledně využívali taktiku "spálené země" označovanou nacisty krycím kódem A.R.L.Z. (Auflockerung - uvolnění, Räumung - vyklizení, Lähmung - ochromení, Zerstörung - zničení). Všechno upotřebitelné bylo odvezeno a zbytek zničen, včetně železnice, mostů, elektrifikace, vodáren apod. V naší oblasti byly tímto způsobem opuštěny a později téměř bez boje obsazeny například obce Přítluky a Zaječí. Při ústupu se nacisté záměrně dopustili také mnoha válečných zločinů. K těm nejhorším patří povraždění maďarských židovských vězňů, včetně žen a dětí, příslušníky německého polního četnictva v dubnu roku 1945, ke kterému došlo nedaleko od nás na Mikulovsku.

(Převzato a upraveno ze stránek OO PČR Velké Pavlovice)